Při čtení zpráv z posledních dnů se opakovaně setkáváme s tvrzením, že zákon o zadávání veřejných zakázek představuje zásadní komplikaci pro realizaci flexibilních nákupů za účelem zajištění akutních potřeb státu či veřejného sektoru. Nedávno jsme například mohli zaznamenat zájem Státní správy hmotných rezerv o využití aktuální situace na trhu s ropou a doplnění svých zásob za současných bezprecedentně výhodných podmínek. Učinit tak prý však nemůže. Splnění povinnosti vyhlásit příslušné výběrové řízení by pro ni totiž znamenalo, že k by realizaci nákupu došlo až za několik měsíců (viz https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ropa-cena-statni-rezervy-nakupy.A200421_154836_eko-zahranicni_svob).
Zadávání veřejných zakázek s sebou bezesporu nese povinnosti, které běžný nákupčí v soukromém sektoru řešit nemusí. Je pravdou, že v situaci, kdy panuje akutní nouze, by bylo na místě, aby byl stát (nebo jiný zadavatel) v podobné pozici jako soukromý nákupčí a mohl se rozhodovat jako krizový manažer. Nicméně, na nouzovou situaci se nelze vymlouvat do nekonečna. Zákon o zadávání veřejných zakázek totiž skýtá možnosti, jak nakupovat efektivně a hospodárně i pod časovým tlakem.
Podíváme-li se na již zmíněné terno nabízející se při nákupu ropy, leckoho možná napadne, že se běžně obchoduje na institucionalizovaných trzích, které určují její aktuální cenu. Musí jít tedy stát nutně cestou zdlouhavého několikaměsíčního tendru i v tomto případě?
Zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje použití jednacího řízení bez uveřejnění u dodávek nakupovaných na komoditních burzách. Tento druh jednacího řízení se přitom do značné míry blíží kontraktaci v běžném obchodním styku. Nejedná se tedy o klasický tendr v pravém slova smyslu, ale de facto přímý nákup od dodavatele. Realizujeme-li takovýto nákup na veřejném nebo dokonce regulovaném komoditním trhu, máme zde zároveň garanci dosažení v daném čase nejlepší možné ceny. A nejde přitom pouze o možnost nakoupit desítky tisíc tun ropy na mezinárodních a zahraničních burzách (např. Rotterdam, NYMEX, ICE). Prakticky všem kategoriím zadavatelů se zde otevírá možnost pro efektivní nakupování celé řady dodávek od elektřiny, plynu, ropných produktů (nafta, benzín), až po dřevo a agrární suroviny, a to i prostřednictvím komoditních burz provozovaných přímo v České republice, tj. Českomoravské komoditní burzy Kladno, dále Komoditní burzy Praha, nebo Plodinové burzy Brno.
Existuje samozřejmě celá řada věcí, které přes komoditní burzu pořídit nelze. Nicméně u produktů, jež nemají povahu komodity, včetně zdravotnického materiálu nebo jiných akutně potřebných plnění, si lze nastavit nákupní kanály umožňující jejich velmi pružné a operativní pořízení. Velký potenciál zde nabízí například dynamický nákupní systém nebo rámcové dohody, například v kombinaci s elektronickými katalogy. To vše jsou mechanismy, které umožní buď operativní objednávky nebo velmi rychlé „minitendry“, a to v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek. Jejich zavedení v řádu týdnů přitom není nereálné. Mohou být navíc zadavateli s úspěchem využívány i do budoucna po odeznění současné krize.
Dnešní doba tak podle našeho názoru přímo vybízí k tomu, aby zadavatelé (a stát v první řadě) provedli „inventuru“ své logistiky nákupu a zamysleli se nad tím, zda skutečně využívají všech možností, které jim zákon dává k tomu, aby byli schopni nakupovat pod tlakem i bez vyhlášení nouzového stavu.
Tento článek patří do sekce Veřejné zakázky, o kterou se pro Vás stará advokátka Petr Rudolf.
Můžete mu napsat na petr.rudolf@krutakpartners.cz