Nově účinné nařízení Evropské unie si klade za cíl vytvořit spravedlivé podmínky v rámci nabízení podnikatelských aktivit prostřednictvím on-line zprostředkovatelských služeb. Poskytovatelům těchto služeb tak ukládá celou řadu povinností. Nařízení nabylo účinnosti již 12. 7. 2020 a od tohoto data také vyvolává v českém právním prostředí přímé účinky. Připravili jsme pro Vás přehled těch nejdůležitějších povinností, které s sebou přináší.
Co se myslí on-line zprostředkovatelskou službou?
Nařízení definuje on-line zprostředkovatelskou služkou jako každou službu, která:
je poskytována zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost spotřebitele;
umožňuje podnikatelům nabízet své zboží nebo služby spotřebitelům, přičemž cílem je usnadnit zahájení přímých transakcí mezi podnikatelskými subjekty a spotřebiteli bez ohledu na to, kde jsou tyto transakce nakonec realizovány;
je poskytována na základě smluvního vztahu mezi poskytovatelem zprostředkovatelské služby a podnikatelem, který nabízí zboží nebo služby spotřebitelům.
Typickými poskytovateli on-line zprostředkovatelských služeb tak budou např. Airbnb, Booking, Uber, či Heureka. Některé povinnosti uložené novým nařízením se však vztahují také na internetové vyhledávače, jako je např. Google.
Stanovené povinnosti
Poskytovatelé on-line zprostředkovatelských služeb musí nově zajistit, aby jejich obchodní podmínky byly srozumitelné a snadno dostupné pro podnikatelské uživatele, a to ve všech fázích jejich obchodního vztahu (tedy i ve fázi předsmluvní). Podmínky mají rovněž obsahovat přehled důvodů, pro které může poskytovatel rozhodnout o pozastavení, ukončení či omezení poskytování služeb určitému podnikateli. To je v každém případě třeba odůvodnit.
Poskytovatelé musí rovněž uvést hlavní parametry určující pořadí, ve kterém se nabídky jednotlivých podnikatelů zobrazují zákazníkům na webu či v aplikaci. Těmi může být např. cena nabízeného zboží či hodnocení spotřebitelů. Obchodní podmínky mají dále zahrnovat předpoklady, za kterých může docházek k rozdílnému zacházení s jednotlivými podnikateli (např. v rámci nejrůznějších prémiových služeb). V podmínkách by měli být také určeni dva či více mediátorů, se kterými jsou poskytovatelé ochotni spolupracovat při mimosoudních řešeních sporů s podnikatelskými uživateli.
Dalším nově stanoveným pravidlem je povinnost zavést a provozovat interní systém pro vyřizování stížností podnikatelů, který musí být bezplatný, snadno dostupný a založený na zásadách rovnosti a transparentnosti. Poskytovatelé on-line zprostředkovatelských služeb jsou dále povinni shromažďovat informace o fungování a efektivnosti těchto interních systémů, které musí být snadno přístupné veřejnosti.
V neposlední řadě je jim doporučeno, nikoli však nařízeno, vypracovat kodex chování, jehož cílem by mělo být náležité uplatňování nového nařízení.
Jaké sankce hrozí?
Přijetí přiměřených sankcí za nesplnění povinností uložených novým nařízením je v rukou členských států Evropské unie. Co se českého právního prostředí týče, zákon, který má konkrétní sankce stanovit, je momentálně připravován Ministerstvem průmyslu a obchodu, přičemž jeho nynější znění počítá s pokutou až do výše 10.000.000 Kč.
Není však radno na „mezidobí“, kdy v České republice prozatím žádné konkrétní sankce stanoveny nejsou, spoléhat. I bez přijetí zmíněného zákona totiž může porušení povinností stanovených nařízením představovat nekalosoutěžní jednání či nekalou obchodní praktiku. Poskytovatelé on-line zprostředkovatelských služeb by tedy měli své obchodní podmínky novému nařízení přizpůsobit co nejdříve.
Tento článek patří do sekce Právní novinky a tipy, o kterou se pro Vás stará advokátka Martina Ondová.
Můžete jí napsat na martina.ondova@krutakpartners.cz